Ukaž, co nosíš! Pochlub se na Fashionbook.cz. Porovnejte svůj vkus s fashionblogery, stylisty i těmi, pro které je móda jen zábava. Internet stírá rozdíly mezi elitou celebrit a prostým lidem, mezi záhadnými tvůrci a pouhými konzumenty. Toho využívá i módní projekt Fashionbook, portál hlavně (ale nejen) o módě, který můžete spoluvytvářet. Třeba tím, že pošlete své fotky v tom, v čem si myslíte, že vypadáte fakt dobře. Což vám pak ostatní potvrdí či vyvrátí.
Fashionbook.cz vznikl před víc než dvěma lety, aby zpřístupnil módní branži i lidem zvenčí. A taky proto, že jeho zakladatelé, stylistka a módní autorka Anit a artdirektor David, už byli po letech práce v časopisech otrávení praxí, kdy se nudné layouty plní jen chválením toho, co si inzerenti zaplatili. Anit nemá ráda škatulky, proto nechce, aby se Fashionbooku říkalo blog. Nebo web. Je to vlastně něco mezi tím. Zpočátku musela k participaci přemlouvat kamarády, dnes už si z došlých fotek může vybírat. „Situace v Čechách se naštěstí mění, lidi už se nebojí trochu vyčnívat,“ říká Anit, která má s Fashionbookem velké plány. „Chceme růst. Plánujeme redesign, přibudou nové rubriky.
Chceme, aby víc lidí mělo chuť posílat stylingy, fotit fashionstory, psát články, a pokud chtějí pracovat ve světě módy, aby viděli, že všechno je možný.“
"Pro chlapy je móda problém," říká Anna Nosková alias Anit, šéfredaktorka Fashionbook.cz
Nebojí se lidi posílat fotky?
Po tom, co jsem přemluvila pár kamarádů, se to strašně rozmohlo, ale začaly nám chodit i ne příliš povedené fotky, fotky z mobilu nebo s šílenými úpravami v programu Malování. Takže si teď vybíráme, funguje to vlastně jako časopis – buď to zveřejníme, nebo ne. Každopádně jsem strašně ráda za fotky, co lidi posílají, a chtěla bych, aby byli odvážnější a nebáli se, že je někdo zkritizuje. Módní situace v Čechách se naštěstí mění, lidi už se nebojí trochu vyčnívat.
Takže myslíš, že na tom nejsme úplně špatně?
Nechci říkat takový ty klišé, že jsou tady lidi blbě oblečení a málo experimentují, ale chtěla bych, aby se nebáli v oblečení ukázat svoji osobnost. Pořád jsou tady subkultury, který jsou sice vysmívaný, ale zároveň tomu dodávají neuvěřitelnou pestrost. Kluk v rejoickách je subkultura, metalák je subkultura, i módní bloggeři už jsou nějaká subkultura...
Co kdyby ti někdo na Fashionbook poslal metalový obleček?
Tak bych to tam asi dala. Určitě bych ho nediskriminovala jen proto, že je z nějaké subkultury.
...nebo že zrovna nemá to, co teď letí...
Ne, to určitě ne. Ani já nedokážu říct, co teď letí. Mám pocit, že už několik sezon letí úplně všechno. Nejdůležitější je tvoje osobnost, to říká i spousta návrhářů. Třeba v 80. letech bylo nemožný, abys měla sako bez vycpávek, to by bylo faux pas. Teď si můžeš vzít sako s vycpávkami, bez vycpávek, s ustřiženými rukávy..., je to jenom na tobě.
Ty sama jsi nikdy módu navrhovat nechtěla?
Ne, já neumím malovat. Když jsem na gymplu chodila na výtvarku, tak mě učitelka prosila, abych se přehlásila na hudebku...
Kam chodíš nakupovat oblečení?
Nejvíc do Háemka, to nebudu tajit. Lidi si budou říkat, čím jsem pak originální? Ale i s malým budgetem se dokážu oblíct tak, že se lidi ptají, co je to za drahou značku, přitom je to z Háemka nebo ze sekáče – v tom vidím svůj potenciál. Když mi dáš tisícovku, tak udělám - podle mě - dobrej outfit. A miluju hrabárnu F&F v Tescu na Andělu, tam jsou ve slevách, za stovku, často úplně neuvěřitelné věci. Mám ráda kvalitní boty a kabelky, mám pár drahých věcí a kombinuju je s těmi levnými, vím, že to říkají všichni, ale u mě je to fakt pravda. Netoužím po značkách. A čím jsem starší, tím větší důraz dávám na materiál, vadí mi, když se na mých oblíbených kalhotách ze Zary po dvou vypráních udělají hnusný žmolky a už si je nemůžu vzít na schůzku, protože to vypadá prostě blbě.
Často je slyšet názor, že nabídka obchodů u nás je tragická. Máš taky ten pocit?
Co se týče řetězců, myslím, že je to tu jen o trošku horší než v ostatních zemích. Chybí tady prémiové kolekce a dobrý oblečení pro chlapy. A boty. Pokud se bavíme o normálních botách za normální peníze. Víc mě štve to, že je tady hroznej monopol na luxusní oblečení. Když potřebuješ něco stajlovat, saháš do loňských kolekcí z outletů, které tady někdo nastřeluje za šílené ceny. To mě prostě nebaví. Celá Pařížská mě vlastně strašně nebaví. (směje se) Obecně si nemyslím, že je to tady tak špatný, jak lidi říkají. Nebo už mě pustila vlna té hrozné negace. Jo, móda pro chlapy JE problém. A taky se chlapi pořád moc neumějí oblíkat. Všichni mají takový jednotný styl - džíny a tričko - a nechápou, že na různé příležitosti se nosí různé věci. To, že lidi nectí příležitost, to mi vadí mnohem víc, než že nosí rejoicky. Byla jsem v opeře a tam přišli lidi v kraťasech! Z toho jsem byla hodně smutná.
Chceš tím webem teda dělat i osvětu?
Nemám ráda postoj, co často vyznívá z módních časáku: že MY VÍME a nemůže to být jinak. Nemyslím si, že mám patent na vkus nebo na styl. Pokud se na mě někdo obrátí o pomoc s tím, co si má vzít na sebe, určitě u nás inspiraci najde. Ale nebudu nikomu nic nutit.
Jak to vidíš s Fashionbookem do budoucna?
Koncem roku plánujeme redesign, přibudou nové rubriky, oblíbené zůstanou, chceme rozšiřovat komunitu okolo Fashiobooku, aby víc lidí chtělo posílat stylingy, fotit fashion story, psát články, aby to nevnímali jako problém, kdyby chtěli pracovat ve světě módy, ale aby viděli, že všechno je možný. Zatím jsme malý médium několika lidí, ale chceme růst. Přeju si, aby to fungovalo tak, abych se tomu mohla věnovat naplno. Abych mohla zaplatit lidi, co pro mě pracují. Protože bez toho nadšení těch, kteří se mnou do toho šli, bych to nikdy udělat nemohla.
Text: Alena Stará
Foto: Archiv Fashiobook.cz |
