„Já bych chtěla hodně chtít." Zhruba tak odpovídá narkomanka Katka na otázku, jestli by neměla přestat s braním drog. Jinde se přiznává, že by ji z mnohdy bludného kruhu závislosti mohl pomoct nějaký silný impulz. Ten se sice nakonec dostaví v podobě Katčina těhotenství, ale pomyslný kruh navzdory tomu zůstává stále nerozetnut...{xtypo_rounded_right2}Katka premiéra: 25. února námět, scénář, režie: Helena Třeštíková kamera: Vlastimil Hamerník, Kristián Hynek, Martin Kubala, F. Mazurek, B. Pažitka, M. Souček, T. Třeštík střih: Jakub Hejna zvuk: J. Jedlička, Václav Hejduk, S. Hruška a další hudba: Tadeáš Věrčák ČR, 2010, 90 minut{/xtypo_rounded_right2}

Řeč je o novém časosběrném dokumentu Katka režisérky Heleny Třeštíkové. Ta patří minimálně od cyklu Manželské etudy k domácí dokumentaristické špičce. Věhlas si získala především jako propagátorka takzvané časosběrné metody. Ta spočívá v tom, že filmař sleduje vybraný objekt v delším časovém horizontu. Divácky je to velmi vděčný přístup, který potvrdila před několika lety velká sledovanost dalších dílů Manželských etud, tentokrát z odstupu dvaceti let. Ale Třeštíková si svými filmy získala také respekt evropské kritické obce, což dokládá zatím její největší triumf, evropský „Oscar" za snímek René.

Ačkoli Helena Třeštíková často tvrdí, že se snaží do života svých protagonistů nevstupovat, zůstává právě vzájemná interakce tím, co tvoří z jejích filmů víc než portrét jednoho tragického osudu. Ve filmu René to bylo mimo jiné sledování prezidentských inaugurací, kdy skládal Václav Havel svůj prezidentský slib hned několika různým státním útvarům. V Katce to může být třeba otázka, jaká je cena svobody, o níž narkomani tak často mluví.
Točit časosběrnou metodou je sázka na nejistotu, ale Třeštíkové tato sázka zatím skvěle vychází.