...nesplnitelných slibech politických stran a společenském systému:

Je s podivem, jak se některé skutečnosti vrací a opakují. Volby. 

Opět odoláváme záplavě slibů nemožného, návrhům zázračných řešení, politické špíně. Nastal boj o koryta, a to na všech úrovních. Od obcí, měst, přes kraje až po sněmovnu a senát.

Čím výše, tím je boj tvrdší a špinavější. Přitom jde jen o koryta a moc, neboť jak ukazuje dvacetiletá zkušenost, po volbách se nic k lepšímu nezměnilo, a nezmění. Ani nemůže. Popřemýšlejte sami.

Vším hýbe tržní ekonomika. O úspěchu v konkurenci rozhoduje, víc než kvalita, cena. Cena za zboží, službu, stavbu, veřejnou zakázku. Nejkonkurenceschopnější cenu dosáhneme snižováním nákladů ve výrobě na nejnutnější minimum, zvyšováním produktivity na nejmožnější maximum. To platí ve všech oborech. Pracovní sílu nahrazujeme stroji, automatizovanými linkami, ba celými provozy s minimálními nároky na obsluhu. Jednosměnné provozy nahrazují provozy trojsměnné. Produktivita výroby je tak vyladěna na možné maximum. Bohužel však tím roste, jako vedlejší produkt, i „výroba“ nepotřebných pracovních sil. Další nezaměstnané si vyrobíme zvyšováním hranice odchodu do důchodu. Lidé, kteří mohli jít na zasloužený odpočinek, jsou nuceni zabírat místo čerstvým absolventům učilišť, středních a vysokých škol. Ti nemají kde uplatnit své teoretické vědomosti, a porovnat je s praxí.

Velice zjednodušeně řečeno, nezaměstnanost si tvoříme sami neustálým zvyšováním produktivity. K tomu navíc domácí výrobu řešíme dovozem. Zemědělci přestávají živit národ, textilní závody jej už dávno přestaly oblékat, dřevozpracující průmysl jsme ponížili na vývoz dřeva do zahraničí. Chemický a hutní průmysl nám již nepatří. Zaměstnává dnes již zlomek pracovních sil oproti dřívějšku. Zato znečišťuje naše životní prostředí a zisky končí v zahraničí. Kvalitní české sklo a porcelán vytlačil levný dovoz z Číny. Sklárny a porcelánky z větší části zanikly. To je dílo našich politiků za 20 let jejich práce a pohrdání národem (zde se omlouvám mizivému procentu těch slušných). Svou politickou prací doposud jen vyráběli nezaměstnané a drze nám tvrdili, že se snaží o opak. Tuto armádu práce schopných má zachránit soukromé podnikání. Ve výrobě a službách nemohou dlouhodobě konkurovat cenou, jak dokazuje každoročně se zvyšující počet ukončovaných živností. Politici však zarputile tvrdí opak. Nikdo z nich se neodvážil říci pravdu. Zaměstnanost je nutno si zaplatit. Není však z čeho. Snaha přesvědčit národ, aby nakupoval dražší české výrobky, se léta míjí účinkem.

Zde se otvírá prostor pro sociology a politology. Je zapotřebí přestat sloužit stávající vládnoucí garnituře dvou neustále se střídajících politických stran. Analyzovat stávající situaci novým nezaujatým pohledem. Bude totiž zapotřebí se zamyslet nad vytvořením zcela nového společenského systému, kde čelní místa žebříčku hodnot zaujmou hlediska etická a společenská před ekonomickými.

Stávající systém se začal už před lety ukazovat jako překonaný a nevyhovující naší době a poměrům. Společnost se neustále vyvíjí, musí se vyvíjet i řídící systém. Stejně jako u dítěte, které vyrostlo ze svého nejoblíbenějšího oblečku, a je nutno pořídit nový. Vytvořit alespoň částečně sociálně spravedlivý způsob koexistence všech lidí nejen u nás, v Evropě, ale i na celém světě. Jinak se pokoušeme.