Na webu jsou k zhlédnutí autentické záznamy z výuky na gymnáziích Učitelé tak mohou porovnávat svou práci Deník Metro vyzpovídal ředitelku Výzkumného ústavu pedagogického 

Proč jste se do natáčení pustili a co si od projektu slibujete z dlouhodobého hlediska?
Ukázalo se, že když se učitelé mohou podívat do hodin někoho jiného, mohou pak o všem diskutovat a objeví se spousta nových podnětů. Zároveň vidí i některé nedostatky a uvědomují si, že je třeba dělají také. Chtěli bychom učitelům umožnit, aby viděli hodiny takové, jaké skutečně jsou. Je to forma jakéhosi dalšího vzdělávání, protože člověk se buď inspiruje a říká si, že by to mohl zkusit taky, nebo si naopak myslí, že by to dělal jinak. Cenný materiál je to i pro pedagogické fakulty. Říkali jsme si, že kamera by nemusela být takovým rušivým elementem, jako když je hodně cizích lidí ve třídě. A hlavně to bude mnohem více dostupnější většímu počtu učitelů než osobní návštěvy. 

Nebojíte se toho, že hodiny mohou být vzhledem k přítomnosti kamery přece jen trochu hrané?
Mohou, není to skrytá kamera. Nicméně na gymnáziích už jsou děti starší, za chvíli si na to zvyknou. Ze začátku jsou možná pozornější, potom už to ale vůbec nevnímají a začnou se chovat přirozeně. {xtypo_rounded_right2}„Získáváme velmi cenný materiál i pro pedagogické fakulty.“{/xtypo_rounded_right2}

Jaká je odezva učitelů?
Velmi pozitivní. Ze začátku učitelé k natáčení přistupovali spíše opatrně, ale nyní ho vítají. Napřed jsme byli rádi, že se učitelé vůbec nechali přesvědčit, protože nesou vlastní kůži na trh. Kdo by se nechal veřejně vystavit s tím, že by se mu může něco nepovést nebo se vyučování odehrálo jinak, než si představoval? Od těch, kteří se přihlásili jako první, to byla odvaha. 

Jak se tedy vybírají účastníci projektu?
Oslovili jsme nejprve učitele ze škol, se kterými dlouhodobě spolupracujeme, ti to pak samozřejmě řekli dalším. A propagovali jsme tuto možnost i na oborových seminářích a dalších akcích, kterých se učitelé gymnázií účastní, spolupracujeme také s asociací ředitelů gymnázií… Informace se šíří rychle a nyní už se učitelé a školy hlásí i sami. 

Žáci, popřípadě jejich zákonný zástupce, jsou-li mladší 18 let, musí s natáčením souhlasit. S tím nebyl problém?
Kromě jednoho případu se nám zatím nestalo, že by někdo nesouhlasil.

* Žáci jsou čím dál tím temperamentnější, sebevědomější, drzejší a ke svým kantorům si mnohdy dovolí víc, než by měli. Často dochází k pověstným bitvám kantorů se žáky. Jak je učitelé zvládají?
Vždy záleží na osobnosti kantora a na tom, zda má přirozenou autoritu. Hlavně závisí na tom, jak dokáže žáka zaujmout, zaměstnat a motivovat. Pokud má učitel zajímavě udělanou hodinu a žáci jen nesedí a nenudí se, tak takové problémy nemá. Je to o pravidlech a o vzájemné důvěře. 

Jak by měli učitelé předejít ztrátě autority a jaké metody by měli využívat při kontaktu s hyperaktivními dětmi?
Učitel musí k žákům přistupovat individuálně a zaměstnat je, i když jich je ve třídě hodně. Jsou to profesionálové a měli by zvládat situaci za každých okolností. Pokud mají hodinu dobře promyšlenou, tak to určitě zvládnou. Učitelé by měli brát své žáky jako partnery, měli by být průvodci jejich vzděláváním. Měli by vymýšlet aktivity, které žáky zaujmou, ale nesmí zapomínat na to, že si žáci musí ze školy něco odnést. 

Myslíte si, že vzhledem k chování dnešních žáků je výuka také dynamičtější? Jak se změnil přístup učitelů k výuce a ke svěřencům za poslední léta?
Rozdíl je v tom, že dnešní žáci mohou využívat počítače a internet, také hodně cestují do zahraničí. Informace na ně padají ze všech možných stran, a možná i proto je obtížnější je zvládat. Kolikrát jsou na tom velmi dobře jak v informačních a komunikačních technologiích, tak v jazyce - někdy i lépe než sám kantor. Moderní technologie vstupují do škol, a když je kantor dokáže zapojit, tak je to fajn. Žáci temperamentní jsou, ale myslím si, že to není dobou. I dříve měly děti své problémy a zlobily, akorát nebyly tak často diagnostikovány jako dnes, nebylo známo, že je tolik dysgrafiků, dyslektiků a hyperaktivních. 

Říkáte, že žáci jsou mnohdy lépe jazykově vybaveni než učitelé. Jaká je podle vás úroveň výuky cizích jazyků?
Myslím si, že žáci jsou na tom docela dobře, zvláště na gymnáziích. Samozřejmě ale velmi záleží na tom, jaké mají kantory. S jazykáři je obecně problém, především ovšem na základních školách. 

Jak myslíte, že by se dala výuka cizích jazyků zefektivnit?
Například takzvanou metodou CLIL (Content and Language Integrated Learning - obsahově a jazykově integrované vyučování - pozn. red.), kdy se do jednotlivých předmětů zařazují určitá konkrétní témata, která jsou vyučována v cizím jazyce. Děti se pak s jazykem přirozeně setkávají i v ostatních předmětech.


Podívejte se

Jak vypadá hodina na českém gymnáziu? Ojedinělý projekt nabídne možnost nahlédnout přímo do vyučování. Videa jsou k vidění na internetových stránkách http://www.kurikulumg.cz/hospitace nebo http://www.rvp.cz. Natáčení tvoří součást projektu Kurikulum G, který je zaměřený na metodickou podporu zavádění školních vzdělávacích programů do praxe.