Cesta vedoucí na obraze dolů je původní podobou Starých zámeckých schodů, které současný vzhled získaly až v letech 1835–1837.
Zajímavé je i to, že ve skutečnosti jsou Staré zámecké schody mladší než Nové zámecké schody, které vedou ke Hradu od Thunovské ulice vzhůru na Hradčanské náměstí. Ostatně schodištím se říká zámecká proto, že Pražané vnímali Hrad spíše jako zámek vzhledem k tomu, že svou obrannou funkci ztratil už dávno a palácové budovy, které Hrad tvoří, mají spíše zámecký charakter. Takže se v Praze dříve chodívalo po schodech na zámek, a ne na hrad.
Co vás dále praští na obrázku do očí, je úplná absence mostů na začátku 19. století. Praha totiž měla dlouhá staletí jen jeden most, kterému v současnosti říkáme Karlův, jehož základní kámen byl položen v roce 1357. Na další most překračující řeku si Pražané museli počkat až do roku 1841, kdy byl postaven most Císaře Františka, který spojoval vltavské břehy mezi Újezdem a Ferdinandovou (nyní Národní) třídou. Do té doby bylo možné řeku překročit suchou nohou pouze po Karlově mostě, případně přívozem a při nižším stavu vody po některých brodech.
Velmi frekventovaný brod byl u Kaprovy ulice zhruba v místech, kde v současnosti stojí Mánesův most, další pak byl brod Bubenský, který překračoval Štvanici a byl přibližně tam, kde je nyní Hlávkův most.
Od poloviny 19. století v Praze začaly mosty přibývat rychleji. Na konci 19. století už bylo v Praze celkem sedm mostů.
Na obrázku vidíme i několik ostrovů, které už neexistují, protože ramena Vltavy, která je oddělovala od pražských břehů, byla zasypána při výstavbě nábřeží. V Petrské čtvrti a dál ke Karlínu bylo celé souostroví čítající Primátorský, Korunní, Jeruzalémský, Kamenský či Papírenský ostrov. Z tohoto systému ostrovů zůstala jen Štvanice, které se po staletí říkalo Velké Benátky. Zaniklé ostrovy, na nichž v současnosti stojí karlínská zástavba, se připomněly v roce 2002, kdy se Vltava na několik dní vehementně vracela do svých někdejších zasypaných ramen a koryt.
