Kuchařem jsem se chtěl stát díky televizní show Ano, šéfe!, tvrdí komik Daniel Ferenc

Jak by také ne, když se narodil do poměrně svérázné romsko-české rodiny.

Jaké bylo vyrůstat v devadesátých letech v Ústí nad Labem ve čtvrti Krásné Březno?
Zvláštní, tehdy jsem si to ještě neuvědomoval, ale dneska, když se na to podívám zpětně, tak to bylo strašné. Pamatuju si polorozpadlé paneláky, ve kterých jsme si hráli. Na zemi byly použité jehly, kolikrát jste potkali spícího narkomana a plno dalších věcí. Rozhodně bych teď nechtěl, aby moje dítě v takovém prostředí vyrůstalo. Chci, aby mělo hezké vzpomínky na dětství a dosáhlo dospělosti mezi úplně jinými lidmi než mezi zločinci.

Údajně jste původně studoval na kuchaře. Proč?
To bylo takové moje období, kdy jsem byl puberťák a myslel jsem si, že školu nepotřebuji. Plus mě v ní dost demotivovali, jelikož všem Romům říkali, ať jdou na učiliště, i když třeba byli inteligentní. A proč vlastně kuchař? V té době letělo zrovna televizní pořad Ano, šéfe! a mně to přišlo cool.

Pochopil jsem, že jste pak z Ústí do Prahy zamířil proto, abyste se mohl živit humorem. Jak vás to napadlo?
Tehdy nebyl pojem stand-up, natož povolání, tolik známý, ale já to sledoval a říkal jsem si, že bych to taky chtěl dělat. Asi jsem si v té době řekl, že je to to jediné, v čem bych mohl být dobrý. Přece jenom jsem vždy lidi dokázal rozesmát.

Kde jste v sobě talent pro humor našel?
Měl jsem ho už odmala. Jako malý jsem moc nezapadal jako menšina, ale pak jsem přišel na to, že když si ze sebe dělám srandu, tak mě berou mezi sebe. Takhle to asi nějak začalo.

Jaká byla vaše cesta až do televizního pořadu Comedy Club (více v boxu výše?
Dlouhá story a těžko se mi o tom mluví, protože to pak vypadá, že to hraju na city, a to já nechci. Ale pravda je, že jsem se dostal na konkurz malé stand-up skupiny v Rock Café a ti mě vzali mezi sebe. Nebylo na co čekat, ukradl jsem basu piv, jelikož jsem neměl peníze a byl skoro na ulici, a jel do Prahy na ubytovnu, kde jsem chodil do fabriky a večer vystupoval po barech. A za nějakou chvíli si mě producenti v Comedy Clubu našli sami, a tak jsme teď pro Paramount Network natáčeli už osmou řadu.

A co do éteru Radia Spin, kde míváte pravidelně od pondělí do pátku ranní vysílání?
Nešlo vlastně o nic speciálního. Promoval jsem tenkrát všude svoji novou show a byl jsem i na rozhovoru právě v Radiu Spin. Během rozhovoru mi nabídli práci a já ji s radostí přijal.

V kolik každý den vstáváte?
V pět ráno. Což je pro mě utrpení, nejsem na to zvyklý, ale tak snažím se být „zodpovědnej cigán“.

Před pár lety jste objížděl republiku se sólovou show, předtím napsal scénář k filmu. Co chystáte teď?
Českou republiku stále objíždím s novou show, která se jmenuje Ti druzí. Plánuju ji potom znova natočit a vydat. Taky mám v plánu jeden další osobnější projekt, ale bude se jednat o poměrně drahou záležitost na dlouhou trať. A taky hledám ještě nějaké ty sponzory.

Pod palbou Daniel Ferenc v polovině loňského roku upozornil na absurdní chování Romů, kteří se bouřili proti Ukrajincům. Stalo se tak po tragické události v Brně, kde skupina romských mladíků napadla sedmatřicetiletého Ukrajince. Útok skončil smrtí jednoho z útočníků. Ferenc kritizoval fakt, že Romové na demonstracích vystupují po boku xenofobů, kteří dlouhodobě brojí nejen proti Ukrajincům, ale také Romům samotným. Za to si vyslechl ostrou kritiku od části komunity, z níž pochází. Soud zprostil Ukrajince viny za zabití Roma v Brně letos v březnu. Jeho čin vyhodnotil jako nutnou sebeobranu. Soudkyně při zdůvodňování rozsudku sdělila, že bylo prokázané, že konflikt začal v tramvaji, v níž Ukrajinec napomenul skupinku Romů. On sám v minulosti řekl, že skupinku okřikl za to, že v tramvaji kouřili a byli hluční. O tom, že nešlo o úmysl, mluvily už v minulosti znalkyně z oboru psychiatrie a psychologie. Ukrajince popsaly jako muže, který není agresivní a jehož intelekt je nadprůměrný.