Už pátým rokem se o to snaží Richard Hrbáč, který značku koupil. Rozhovor se netýká technické stránky Merkuru, ale jeho „reinkarnace“.
Šel byste do toho, i kdybyste za sebou neměl čtvrtstoletí úspěšného podnikání v hračkářské branži? A dostatečné finanční zázemí?
Možná bych měl větší odvahu než teď, scházely by nám ty peníze. Merkur je pro mě nejen hračka a stavebnice, ale i společenská zodpovědnost. Že v hračkách vyděláváme peníze a chceme téhle branži i něco vracet. Firmu jsme získali před covidem, při útlumu jsme si užili, a pořád si ještě částečně užíváme, těch tmavších stránek. Doufám však, že Merkur, se kterým příští rok oslavíme 100. narozeniny, tu bude i dalších sto let.
Co rozhodlo, že jste podepsali kupní smlouvu?
Za A možnost Merkur získat, za B, že mu dokážeme prodloužit život.
Oživit staré dobré značky je obtížné. Botas se o to opakovaně pokouší, známé pražské obchodní domy jako Máj, Kotva či Bílá labuť tím procházejí už tři desítky let...
V Merkuru je dokonce pozůstatek atmosféry starého Rakouska-Uherska, už tehdy se ta myšlenka u jeho zakladatele pana Vancla rodila. Když jsme výrobu i obchod firmy převzali, věděli jsme, že máme zázemí šesti hračkářských značek, které jsme vymysleli, postavili a uspěli s nimi u nás i v Evropě. Teď jsme třeba začali shánět prostředky přes crowdfundingovou platformu HitHit. Chceme si tímto také ověřit, jak značka rezonuje v mladší populaci.
Rezonuje?
Čtyřicátníci plus Merkur znají, protože si s ním ještě hráli. U 40 minus je to špatné. Děti o něm někdy slyšely, možná tuší, že je to „nějaká“ stavebnice. Co je na Merkuru zajímavé – je to hračka, která se dědila a ještě dědí. Pořád ještě žijí kroužky nadšenců, kde dospělí vedou děti a učí je se stavebnicí pracovat a tvořit. Chceme na to víc navázat, to už ale nestačí. Proto plánujeme další aktivity.
Prvorepubliková klasika. Velká stavebnice stála tolik, kolik tehdy vydělal dělník za měsíc.
Co spojení s elektronikou, počítači?
Existuje relativně dostupná elektronika, kterou lze do modelu zapasovat. Hardware je sice stoletý, ale to navíc je z 21. století. Studenti ČVUT se učí s pomocí stavebnice principy mechaniky. Máme robotickou ruku z Merkuru, umí něco namalovat, přemístit. Jak říkám, složité technologie z našich automobilů lze takto přenést do jednoduchých strojů. Tímto směrem se chceme také rozvíjet.
Neodrazuje vedle složitosti cena?
Poměrově jsme ji dokonce zlevnili. Ano, za první republiky to byla technická novinky, něco velmi moderního, osmičková řada odpovídala měsíčnímu platu dělníka, mohli si ji dovolit ti bohatší. Po našem vstupu do firmy jsme zredukovali počet míst, kde se stavebnice vyráběla. Těch bylo pět. Což bylo logisticky i organizačně náročné a drahé. Staré stroje jsme nahradili moderními CNC. Logistika také odpovídá 21. století, už jsme přidali i nějaký marketing. Merkur je retro značka, ale nostalgie nestačí. Ale máme i pár kusů pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou dát tisícovku za stavebnici a nemají záruku, že si ji dítě oblíbí. Ale dvě stě nebo dvě stě padesát korun na vyzkoušení obětují.
Jako obchodníci víte, že nestačí vyrobit, důležité je prodat. Mýlím se?
Nemýlíte. V principu jsme opravdu víc obchodníci než výrobci. Nasloucháme zákazníkům, co chtějí. I proto obraty u stavebnice rok od roku rostou.
K pětadvaceti původním sestavám přidali v posledních letech stejné množství novinek. Najdete mezi nimi i legendární Velorex.
Na co jste při zjišťování potřeb přišli?
Merkur je sám o sobě složitý. Ale současné děti chtějí mít vše rychle hotové. Ukažte mi, co mám udělat a jak. Proto jsme třeba přistoupili u těch základních modelů na návody, které ukazují krok za krokem, jako třeba u nábytku, který si sám sestavíte. Chceme to mít i na internetu, plánujeme nějakou virtuální realitu a další. Dřív byl u Merkuru základní návod, sestavovali jste to spíš podle obrázku. Taky jsme zrušili šroubováček. Na malé šroubky byl příliš ostrý, to z hlediska bezpečnosti dítěte. Přešli jsme na imbusy. Až u složitějších sestav není návod tak podrobný, zůstává klasika. Tím říkáme dítěti, teď už jsi modelář, tak si něco vymysli, něco postav a snaž se.
Merkur je tradiční klukovská hračka. Co holčičky?
Připravujeme domeček pro panenky, panenku asi ne. Ale už teď máme stavebnicové dinosaury a jiná zvířátka, to už je unisexové.
Zaujalo mě, že nabízíte stavebnici dokonce i po hradech a zámcích.
Hračková sezona je strašně krátká, tak dva a půl měsíce v roce. Rozhodují Vánoce. Ale vy musíte lidi živit celý rok, každého patnáctého je výplata. Návštěvní sezona je na zámcích a hradech od jara do podzimu. Podařilo se nám kastelány a majitele přesvědčit. Výhodou hraček v naší době je, že se prodávají vlastně všude. Na benzinkách, v drogeriích, v supermarketech. Tak proč ne na hradech? Reakce návštěvníků je poměrně pozitivní. Horší je sekundární efekt, kdy si z výletu přivezou stavebnici domů a dítě zjistí, že ten vrtulník nesestaví hned, ale potřebuje k tomu čas. Možná chceme, aby byl Merkur v rodině jako společenská hra. Místo dostihů nebo monopolů se sejdou rodiče i prarodiče s dětmi a montují díl A k dílu B...
Jak si vede stavebnice Merkur v zahraničí?
Jako v bývalém východním bloku to není. Jezdíme ale po výstavách, jen letos jsme byli v Miláně, ve Varšavě nebo v Paříži a na dalších akcích. Všichni Merkur obdivovali, nejraději by modely kupovali už sestavené. Tímhle směrem opravdu jít nechceme, to bychom se pak přesunuli do suvenýrů.
