Rovnost pohlaví ve filmovém průmyslu existuje, myslí si budoucí generace umělců

Průzkum soukromé loterijní společnosti, která již druhým rokem podporuje mladé filmaře z celé Evropy, vznikl ve spolupráci s výzkumnou agenturou STEM/MARK a mapoval postoje zájemců o filmové obory. Ukázal, že výše zmíněnou čtvrtinu, která považuje situaci ve filmovém průmyslu z pohledu genderové rovnosti za problematickou, reprezentuje dvacet procent mužů a dvacet devět procent dotazovaných žen. Ženy z této skupiny považují za projev nerovnosti zejména oblast odměňování, ale také diskriminace na základě pohlaví. Muži zase vidí jako problematický nedostatek mentoringu, tedy předávání zkušeností mezi pracovníky.

„Vytvoření inkluzivního a rovného filmového průmyslu je základem všech iniciativ pro rozvoj talentů. Účastníci vybraní do letošního programu prokázali, že rozhodujícím faktorem, pokud jde o úspěch ve filmové tvorbě, je skutečně talent, nikoliv pohlaví,“ říká Pavel Turek ze společnosti Allwyn Entertainment Group.

Diskriminovaní scenáristé
Průzkum zjistil, že vnímání nerovnosti pohlaví se liší i v závislosti na konkrétní oblasti filmu, v níž chtějí začínající filmaři pracovat. Diskriminaci na základě pohlaví uváděli nejčastěji zájemci o scenáristiku, nedostatek rovnoměrného odměňování zase častěji registrovali respondenti věnující se animované tvorbě, nedostatek mentoringu je pak problémem zejména pro ty, kteří se zaměřují na zvukovou produkci.

„Obecně však mezi mladými filmovými adepty panuje víra v lepší zítřky. Rovnost žen a mužů ve filmovém průmyslu, kterou vnímá většina respondentů, padesát devět procent, je součástí obecně optimistického pohledu mladých lidí na český filmový průmysl. Šedesát osm procent respondentů si totiž navíc myslí, že je v něm v současnosti více příležitostí, než měly předchozí generace, tento názor je navíc obzvláště častý mezi ženami,“ komentuje výsledky průzkumu tým společnosti.

Titulky nevadí
Ženy mají navíc optimističtější pohled i na současnost a budoucnost českého filmového průmyslu, častěji než muži jej vidí jako zajímavý pro zahraniční publikum a také jako atraktivní pro filmové talenty ze zahraničí. To ostatně podporuje i další zjištění, že filmové publikum z USA a Spojeného království stále častěji vyhledává cizojazyčné filmy tvorbu. Zejména mladší publikum má větší zájem o poznávání nových kultur a neodrazuje je sledování filmů klidně i s titulky.

„Třicet šest procent respondentů ve věku šestnáct až dvacet čtyři let z USA a Velké Británie sleduje více cizojazyčných filmů než před pěti lety, zatímco mezi respondenty staršími padesáti pěti let je to jen deset procent. U tohoto mladšího publika je to podle třiceti devíti procent z důvodu zvýšeného zájmu o nové kultury a příběhy, zatímco u osob starších padesáti pěti let je to jen dvacet šest procent,“ uvádějí zástupci Allwyn Entertainment Group s tím, že zatímco více než polovinu, padesát tři procent diváků starších padesáti pěti let, odrazuje od cizojazyčných filmů nutnost číst titulky, u diváků z generace Z to je méně než třetina, přesně dvacet devět procent. „Jak ženy, tak muži však nevnímají nedostatečnou podporu talentů ze strany odborných institucí. Pouze dvacet osm procent z nich se domnívá, že podpora mladých lidí, kteří se snaží vybudovat úspěšnou filmovou kariéru, je dostatečná,“ tvrdí průzkum.

Stávka jako nečeské řešení
Asi nejlépe, pokud vůbec, je případná diskriminace měřitelná či spíše detekovatelná na platových ohodnoceních. Přestože se obecně ví, že se například průměrný plat zaměstnance Národního divadla nachází hluboko pod pražským průměrem, žádné větší herecké protesty či dokonce stávky se u nás nikdy nekonaly. Stejné je to u tuzemských režisérů a scenáristů.

„Doba Nemocnice na kraji města, kdy herci automaticky dostávali, podobně jako hudebníci, ze reprízované díly nějakou tu korunu navíc, je dávno pryč. V současnosti záleží na tom, co má herec ve smlouvě, případně zda ho zastupuje například Dilia – umělecká agentura zabývající se ochranou autorských práv,“ říká pro deník Metro režisér Rudolf Havlík a se smíchem dodává: „U mě konkrétně je to tak, že mám reprízování svých snímků ošetřeno. Ale musím se pídit. Když budou dávat můj film například v Rumunsku, nemusím se to vůbec dozvědět.“

Výjimkou, která takříkajíc potvrzuje pravidlo, je stávka tuzemských dabérů. Ta se konala v minulém desetiletí a většina těch, kteří si chtěli vymoci lepší platové i pracovní podmínky, je dodnes na černých listinách a obtížněji shánějí práci.

Boj o vyšší platy
Jiná situace je ovšem v zahraničí. Loni zde ve velkém stávkovali kvůli nízkým platům scenáristé a herci. Od obou skupin zaznívala kritika směřující mimo jiné právě i k nerovnosti platových podmínek mužů a žen. Stávkujícím se nakonec podařilo dospět s druhými stranami ke kompromisu a mašina na výrobu filmů jménem Hollywood se opět rozběhla. Tuzemští diváci na stávku doplatili pouze tím, že se odsunulo několik premiér filmových trháků. A nepěkným způsobem se zkrátily některé seriály. Kromě hollywoodských studií musely svůj itinerář překopat i streamovací služby, které část premiér přesouvaly i o celý rok.

Problémy s vdovou
Herečku Scarlett Johansson nejspíš zná většina českých diváků. Ve filmech z produkce studia Marvel, jež spadá pod Disneyho, si zahrála například superhrdinskou Černou vdovu (Black Widow). Právě tahle její ikonická role, respektive platové ohodnocení za její sólový film, se však stala jablkem sváru s tímto mocným studiem. Vyhrocený soudní spor o výdělky z filmu se dočkal vyřešení v roce 2021. Konkrétní částka, kterou herečce Disney vyplatil, nebyla zveřejněna. Neoficiální zdroje, které cituje třeba magazín Deadline, však mluví o desítkách milionů dolarů.

Spor se týkal honoráře herečky za film s názvem Black Widow, jehož výše byla částečně vázána na tržby filmu v kinech. Ty však negativně ovlivnilo paralelní uvedení filmu na streamovací službě Disney+. Johansson tvrdila, že tím mohla přijít až o padesát milionů dolarů a že ve smlouvě měla garantovanou exkluzivní premiéru v kinech, což nedodrželi.

Kauza je nejen známým příkladem toho, kterak si slavná herečka dupla proti mocnému filmovému studiu. Podstata soudního sporu totiž naplno odhalila nefunkčnost Disneyho hybridního modelu distribuce, jenž se spoléhal i na přímý prodej přes streamovací platformy a zapomínal na bonusová procenta z chybějících kinotržeb. Kvůli stejné chybě ten samý rok narazila také jiná disneyovka – Expedice: Džungle. A právě kvůli tomu či spíše díky tomu se ukázalo, že ani herci a herečky v hlavní rolích velkofilmů za stamiliony ani zdaleka nemají stejné platy.

Studio totiž v tichosti vyplatilo ušlý zisk pouze Dwaynu Johnsonovi, Emily Blunt, jež měla brát i bez ušlých peněz o půlku méně než její herecký kolega, měla ovšem přijít zkrátka. Nepřišla. I ona se ozvala a studio se s ní, ve větší tichosti než s kolegyní Johansson, rovněž mimosoudně vyrovnalo.