Popularita Husičkovi hlavně v posledním roce neustále stoupá, jeho kanál má již více než 56 tisíc sledujících. „I hoteloví manažeři mi říkají, že moje hodnocení poskytovaných služeb z pohledu návštěvníka je pro ně přínosné. Hosta v hotelu totiž také nezajímá, proč něco s jeho ubytováním nebylo v pořádku. Důležitý je pro něj výsledek, a ne důvody, proč něco nešlo nebo že se cosi pokazilo,“ vysvětluje v rozhovoru pro deník Metro.
Je něco, co vás na českých hotelech na rozdíl od těch zahraničních štve? S něčím typicky českým – ať už pozitivním, nebo negativním – se nesetkávám, avšak neustále bojuji s tím, že spousta hotelů má počet hvězdiček, které neodpovídají daným standardům. Nutno dodat, že s tím se bohužel setkávám i v zahraničí. Na co v Česku člověk naopak prakticky nenarazí, to je skutečně luxusní ubytování. Sice jsem ještě samozřejmě nebyl ve všech pětihvězdách, ale když do nich přijedu, očekávám služby na špičkové úrovni. Ovšem reálně si jen málokde můžete připadat jako „pán“, o kterého se personál stará od rána do večera. Tedy tak, jak se od pětihvězdičkového hotelu očekává.
Jestliže počet hvězdiček, které hotel uvádí, není vždy odpovídající, tak podle čeho si vybírat ubytování?
Určitě doporučuju číst na Bookingu, Googlu a podobných platformách hodnocení od předchozích návštěvníků. Avšak smysl mají jen ta aktuální. Jestliže někdo před třeba dvěma roky něco kritizoval, dnes už může být vše jinak. Vyplatí se také sledovat, co konkrétně lidé chválí. Někomu stačí čtyřhvězda s nižším standardem kvality služeb a pokoje, ale cenově výhodnější, jiný má nároky vyšší a ve stejném hotelu by byl nejspíš zklamán.
Videa o hotelech natáčíte už třetím rokem, propojujete je s tipy na zajímavá místa či restaurace v daných lokalitách. Kam tento formát hodláte dál posouvat?
Rozjel jsem miniseriál o hlavních městech Evropské unie, takže budu dál vyrážet do zahraničí. Diváky baví hromadná doprava, chci vyzkoušet s tím spojené netradiční služby, například ubytování v hotelu přímo na letišti, dopravu luxusním nočním autobusem, jehož součástí je restaurace, atak podobně. V nejbližších dnech plánuji plavbu velkou výletní lodí po Středomoří, chystám se také přespat v brněnském podzemním krytu.
Když už mluvíme o recenzích hotelů v zahraničí, uvažujete o anglické verzi svých videí, abyste rozšířil okruh diváků?
V horizontu jednoho roku zvažuji u svých videí anglické titulky, ale že bych vytvářel videa, v nichž bych já sám mluvil anglicky, na to není moje jazyková výbava asi tak kvalitní.
Jak dlouho trvalo, než se pro vás natáčení videí na YouTube stalo hlavním zdrojem výdělků?
Za začátku jsem musel všechno dotovat ze svých peněz, živit se tím můžu v podstatě až od letošního roku. Trvalo totiž poměrně dlouho, dobrý rok a půl, než jsem zjistil, co vlastně diváky zajímá, ale zároveň o tom zatím nikdo u nás nenatáčí. YouTube kanálů s hodnocením aut, restaurací nebo s cestovatelskými tipy je totiž spousta, ale s pravidelnými recenzemi hotelů, pokud se nepletu, jsem v Česku začal až já.
Inspiroval vás někdo?
V zahraničí mě inspiroval pořad na Travel Channel Hotel Impossible průvodce Anthonyho Melchiorriho. Jenže já na rozdíl od něj nemám zkušenost s hotelnictvím jako profesionál, v oboru hospitality managementu jsem nikdy nepracoval. On jakožto hoteliér může radit ostatním podobně, jako to třeba v restauracích dělá Zdeněk Pohlreich. To já nemohu.
Vnímáte to jako svůj handicap, nebo naopak výhodu?
Když jsem se bavil s manažery některých hotelů, říkali mi, že jsou rádi, že ode mne prostřednictvím videí dostávají zpětnou vazbu z pohledu běžných klientů, nikoli od profesionála z oboru. Vysvětlovali mi, že to, že nevidím do zákulisí tohoto byznysu, ale hodnotím poskytované služby z pohledu návštěvníka, je pro ně přínosné. Hosta v hotelu totiž také nezajímá, proč něco s jeho ubytováním nebylo v pořádku. Důležitý je pro něj výsledek, a ne důvody, proč něco nešlo nebo že se cosi pokazilo.
Měsíčně navštívíte v průměru devět hotelů. Je pro vás natáčení pořád ještě zábava?
Zábava ano, ale kdybyste se mně zeptal, jestli si to užívám, tak bych odpověděl, že nikoli. S trochou nadsázky totiž například téměř nad každým soustem při hotelové snídani musím přemýšlet, co o tom jídle řeknu. Většinou toho navíc musím sníst víc, než bych za normálních okolností zkonzumoval, nemluvě o výběru. Mám ale zase výhodu v tom, že dříve jsem natáčel produktová videa, takže znám základy střihu, kompozice záběrů, vím, že když řeknu jednu větu, ta druhá nemůže začínat stejným záběrem a podobně. Už je to pro mě zautomatizovaný proces, takže ve scénáři pro natáčení si píšu jen body toho, kam chci v daném městě vyrazit, do jaké restaurace, na jaké zajímavé místo, zjistím si informace o historii.
Bez urážky, už vám není dvacet, nedělalo vám proto proniknutí do světa sociálních sítí zpočátku problém?
Jak se to vezme. Sociální sítě jsou tu s námi takřka dvě desetiletí, já s nimi začal nějakým způsobem pracovat už na vysoké škole, postupně se staly součástí mojí tvorby. Takže sice nad obsahem možná přemýšlím více než mladší tvůrci, kteří k tomu přistupují třeba intuitivněji, ale nemám s tím problém. Navíc stát se youtuberem, to byl vždycky můj sen.
Ve svých videích často „hejtujete“ hromadnou dopravu či nakupování v supermarketech. V diskusích to pak schytáváte, že jste nafoukaný. Jde o záměrně budovanou trochu provokativní image?
Z mojí strany jde hodně o nadsázku. Cílem těchto pro někoho provokativních výroků není, že bych se chtěl povyšovat nad ty, kteří jezdí hromadnou dopravou. Snažím se spíš poukázat na to, že lidé, kteří vynakládají spoustu času a energie při práci a k tomu, aby si vydělali, by si za svoje peníze zasloužili víc pohodlí. Chci, aby si divák řekl: Jsem úspěšný člověk, makám, živím rodinu, tak si přece zasloužím víc než se při jízdě domů mačkat v přeplněném dopravním prostředku bez klimatizace. Je to vzkaz, abychom se zamysleli, jestli neexistuje nějaká lepší alternativa cestování nebo třeba možnost nakupování bez čekání ve frontě v supermarketu.
Jasně, ale vy stejně ve svých videích cílíte spíše na střední nebo vyšší příjmovou skupinu obyvatel. Nejezdíte do nejlevnějších hostelů, nehledáte místa, kde se dá nejlevněji najíst…
Je pravda, že nejvíce diváků mám asi z té – jak říkáte – střední nebo vyšší střední vrstvy, ale já o tom takhle úplně nepřemýšlím. Kdybych se zaměřil jen na to, jak prostřednictvím videí vydělat co nejvíce peněz, svoje slovní projevy bych učesal. Přestal bych v nich říkat svoje názory a vše přizpůsobil tomu, abych se zavděčil širšímu publiku, což by zvýšilo dosah mých videí. Ovšem to bych se zpronevěřil sám sobě, chyběla by autenticita.
Nezvažujete, že byste jednou sám vstoupil do hotelového byznysu?
Nikdy neříkej nikdy, ale zatím o tom ani do budoucna neuvažuju. Víte, já skutečně obdivuju každého provozovatele hotelu nebo restaurace, protože jde o neskutečně komplexní a náročný způsob podnikání. Sám na něco takového nemám vhodné zkušenosti a jednoduše si nejsem jistý, že bych v tom byl dobrý.
Nejen youtuberJindřich Husička je také spisovatel, vydal už tři knihy – beletristické inspirované skutečnými událostmi nejen ze života autora Taxikář a Zpronevěra a také knížku příběhů pro děti Plyšáčkové pohádky.
|
